Staré dějiny obce Weigelsdorf, později Vikantic:

     Staré dějiny píši dle zápisků v německé kronice obce i vyprávění dle zbylého německého obyvatelstva a dle spisu dr. Jana Březiny.

Doba založení obce není přesně známa. Podle ústního podání může být obec stará 800 až 1000 let. Zásluhu na jejím založení i jejích osad má pravděpodobně dolování různých rud i zlata a tuhy. Uvádějí se v kupní smlouvě již v roce 1437, jakožto obec příslušná k panství Kolštejnskému, pod jménem Vygantice. Všechny staré zápisy, které by mohly něco podat byly ztraceny a na zámku v Branné býv. Kolštejně (německyGoldenstein) ohněm r. 1850 zničeny.

     Dle nejstaršího rukopisu od Filipa Matěje Kriebka, kaplana od svatého Mořice v Olomouci se zdá, že Vikantice už roku 1332 byly obcí. Listina tato nacházela se v radničním archivu ve Starém Městě a po roce 1945 byla uložena v Šumperku. Pisatel v ní zachytil dobu od roku 1332 do roku 1724. Uvádí , že se tu ještě do roku 1720 lovili vlci, rysi i medvědi a divoké kočky. Jméno obce německý kronikář od kopce Veigelsberg ležícího jiho-západně od Vikantic odvozuje.

                Velmi nevraživě píše německý kronikář o vpádu husitů do Starého Města pod velením Prokopa Holého roku 1423. Dle něj Husité Staré Město a okolí vyrabovali a co se nespasilo útěkem do hor vyvraždili. O řádění německých křižáků se raději nezmiňuje. V roce 1446  řádil ve Vikanticích dlouho a těžce mor.

                V 16.století založen byl kostel, který zanikl ve válce třicetileté r. 1630. Dodnes však je tu na věži kostela zvon ulitý podle nápisu na něm roku 1577 mistrem Hansem Fuchsem.

                Neznámého času as v … století tu bydlela šlechtična titulu Sedlnická se svou sestrou, asi rod vymírající. Bydlela na dvoře který se rozprostíral na místech nynějších čísel 22, 41, 120 a jejich okolí. Ku kostelu (snad nově zřízenému) dala přistaviti věž. Na nynější věži je datum z roku 1641. Pro sebe a svou sestru v presbyteriu kostela dala zřídit hrobku, která však uždávno je sesuta. Též dala za svého života zhotovit rakev měděnou a naplnit jí penězi, které měly sloužit na potřeby kostela a pro případ nouze v obci. Nesloužila prý tomuto účelu, neb byla brzy pak jedné noci rakev vykradena a poklad odvezen. Dosud nad kazatelnou ve zdejším kostele jest rodinný znak tohoto rodu vymřelého.

Soukromá německá kronika píše, že prý byla tajnou evangeličkou a blízkou příbuznou Petřvaldských, kteří pro odboj proti císařiv době bělohorské přišli o Kolštejn a všechny majetky konfiskaci a proto prý se nesměla provdat. Toto poslední je z vyprávění int. slečny něm.původu.

                Ve válkách třicetiletých obyvatelstvo že bylo velmi týráno vojskem světským i císařským. V roce … byli zde i Švédové opevněni na vrchu sev. východně nad Vikanticemi, odkud vrhali na protilehlý zámek v Branné střely. Dosud se toto místo, dnes porostlé hájem březovým, nazývá Švédské zákopy“.  Byly zarovnány r. 1890. Obyvatelstvo nevázaností tehdejší velmi trpělo. Bylo nuceno zásobovati vojsko, které tu táhlo dle štěstí válčících stran císařské i švédské a také se stalo, že povozy, které byly přinuceny jet do Olomouce, více se nevrátily.

                Mor  tento doprovod tehdejších válek a jejich útrap řádil znovu. V r. 1641 počali obyvatelé pochovávat na morovou část hřbitova a proto prý mor strašný znovu nastal, tak že vyhynulo všechno obyvatelstvo Vikantic až na jednu služku z č. 1 a jednoho čeledínaz č. …

                Pak se do vymřelé obce nastěhovalo obyvatelstvo z Bavor, které na morovou část hřbitova více už mrtvých nepochovávalo až do roku 1950, kdy neznalostí nově usídleného lidu tam byly dva pohřby.

                Hore uvedený vrch takzvané „Švédské zákopy“ je ještě jinak smutně proslaven jako katovnaa mučírna, lámáním kolem. A je rozšířena pověst, že o půl noci slyšet tam nářek mučených. Asi 200 m odtud dále na sever kde stojí kříž pod lípami, nazývá se toto místo Šibeník. Vršek jinak vévodí okolí a popravení mučedníci tu snad podle náhledu milostivé vrchnosti buditi strach u poddaných měli a panstvo tam z oken zámku z Branné dobře vidělo. Mělo dobrou zábavu.

                Ve válce sedmileté prušáci tu leželi a spodní část vesnice až po rychtu (dnes kancelář ČSSS) vypálili bezohledně. Po jejich odchodu zůstala ve vesnici jedna jalovice.

                V roce1763 vypukl mor a hlady, roku 1790 tyfus. V roce 1853 byla znovu cholera,  která mnoho obětí vyžádala si. V roce 1859 břišní tyfus a cholera znovu řádily. Je zajímavo, že není v německé kronice zaznamenáno o choleře ke konci válek napoleonských. Stojí pouze zaznamenáno, že bylo nejhůře v letech 1811 -  13. Následky válek bývaly vždy tu, jako jinde, neobdělávaná pole, zničená úroda, drahota a hlad. Poslední velká hladová léta byly kolem roku 1844. Lidé prý jedli i hlemýždě, zdechliny zvířat, kopřivy, vikev, řípu. Chléb byl jen z otrub a černé mouky.

                V roce1772 bylo provedeno přečíslování domů v obci.

Po napoleonských válkách byla v obci založena škola pro Vikantice i okolí, zprvu 32, později na čísle 43. Byla vystavěna jednopatrová škola pak v roce 1887 ukostela, která dodnes slouží tomuto poslání.

                V prusko– rakouské válce r. 1866 tu byly ubytovány nejprve rakousko – uherské sbory, po nich pak pruské. Do roku 1815 stála ve Vikanticích obrovská lípa, na nynějším čísle 60. Byla prý tak velká, že se pod ní v jejím stínu konaly taneční zábavy. V roce 1893 byly budovy bývalého lichtenštejnského dvora rozprodánya pozemky pronajmuty zemědělcům. Po prvé světové válce byly pak tyto pozemky rozparcelovány.

Hasičský sbor (německý) tu byl založen r 1895. Byl dobře vybaven. Též v osadě Šléglov byl hasičský sbor, ale data založení nejsou známa. Též i malá osada Kronfelzov měla svou stříkačku a cisternu k zadržení vody. Dělnický konsum založen roku 1903, mlékařské družstvo bylo téhož roku založeno na místě nynějšího obchodu na čísle 100. Rolnická skupina severomoravská byla založena r. 1900. Dle nezaručených zpráv na čísle 120 namístě nyní rozbořené výměnky, prý býval pivovar.

                Roku1903 byly Vikantice postiženy ohromnou větrnou smrští, která na štěstí jen několik minut řádila. V roce 1921 tu byla, jakož i v okolí velkáprůtrž mračen. Výška vody při této povodni je dosud na zdi mlýna v Branné vyznačena.

                Poslední německý starosta byl sociální demokrat Schneider, který byl při dělení republiky v roce 1938 nacisty suspendován „ve jménu říše“. Obsazení obce sovětskou armádou se stalo bez bojů. Zůstalo tu v okolí mnoho pancéřových vozidel i tanků opuštěných německými vojáky, zvlášť nad osadou Šléglovem zůstala neporušena auto-kolona dle známek asi polní autodílny.

Jelikož byly obce odsunem Němců hodně vylidněny, proto byla obec Šléglov a její příslušné osady t.j. Kronfelzov a Růžové údolí spojeny s Vikanticemi v jednu obec, se sídlem MNV ve Vikanticích. V roce 1953 pak byla část obce takzvaná Kolonie odtržena od Vikantic a připojena k nově se utvořící obci Jindřichov. Stalo se to hlavně proto, že obyvatelům Kolonie působilo obtíže docházení do Vikantic pro poměrně velkou vzdálenost.